Keňa má novou ústavu. Mohou se ale ženy těšit z pozemkových práv?

„Silniční nehoda, která mi vzala manžela, zcela změnila můj život. Byl to můj konec,“ říká Kimani. Byla vdaná sedm let a spolu s manželem tvrdě pracovali, aby mohli vlastnit půdu, dům a auto. Ale již po pár měsících, co pohřbila manžela, ji příbuzní z manželovy strany vyhnali s jejími dvěma dětmi z jejich usedlosti. Dnes, ačkoliv ji minulost stále pronásleduje, s nadějí tvrdě pracuje na sousedních farmách. „Musím pokračovat. Musím živit své děti, dát jim vzdělání a pomoci jim, aby se slušně uživili.“

Kimani příbuzní z manželovy strany prodali dům a půdu předtím, než dali auto nejbližším příbuzným. Kimani neměla na majetek žádné právo. V Keni toto právo ztratí mnoho žen po rozvodu nebo po smrti manžela. Podle odborníků na lidská práva, společensky schvalovaná závislost ženy na manželovy ji dělá zranitelnou v rámci „kulturních tradic“, které neuznávají ženské vlastnictví půdy a jiného majetku.

Muži většinou ochotně uplatňují tento takzvaný zvyk, říká Njoki Njehu, výkonná ředitelka Daughters of Mumbi Global Resource Centre. Tato organizace je nezávislá síť fungující napříč etniky, která sdružuje lidi různého původu a „respektuje roli žen v rodině a komunitě.“ „Nejsou to ale pouze muži; některé ženy, kterým byla odepřena práva díky těmto zpátečnickým praktikám, tyto praktiky obhajují, aby odepřely práva jiným ženám,“ říká Njehu IPS. Vysvětluje, že v případě, že matka nedostane půdu, nezastane se v této věci ani své dcery nebo snachy.

Kimani oceňuje, že nově schválená ústava Keni představuje posílení postavení keňských žen. Zatímco část 40 keňské ústavy slibuje právo vlastnit majetek „všem lidem“, část 60 zajišťuje „spravedlivý přístup k půdě“ a „zabezpečení pozemkových práv“, ale bez zmínky o ženách nebo uznání jejich historické nemožnosti vlastnit půdu. Njehu vzpomíná na referendum z roku 2005: „Politici mobilizovali komunity, aby byli proti návrhu ústavy, neboť by to umožnilo ženám dědit půdu.“

Kimani se obává, že muži nebudou uplatňovat ústavu tak, jak platí. „Zvyky a praxe stále ženy znevýhodňuje. Jsme diskriminovány v mnoha oblastech, včetně pozemkových a majetkových práv. Společnost dělá z mužů výhradní majetkové vlastníky,“ upozorňuje Kimani.

Běžná práva některých etnických skupin vyžadují, aby půda a další majetek, který žena získá před anebo během manželství, patřila manželovi, který vše může prodat bez ženina souhlasu. „Klíčová role ženy je starat se o majetek. Pakliže váš manžel zemře, ostatní se přihrnou kvůli dědictví. Nemůžete uniknout,“ říká 32letá Grace Akinyi.

Akinyi upozorňuje na problém „dědění manželky“, kdy jsou vdovy nuceny se znovu vdát. Především v západní Keni se tento zvyk stále udržuje. Podle Akinyi, pakliže žena toto dědictví odmítne a uspěje, je velmi často pod neustálým tlakem, aby prodala majetek za zlevněnou cenu. Také ona je obětí této praxe. „Žena, která vlastní půdu, je stále definována skrze její pouta k muži. Ženy nejsou uznávány jako držitelky vlastnické listiny,“ běduje Akinyi.

Podle mezinárodní neziskové organizace Human Rights Watch mají zvyková práva v subsaharské Africe větší vliv než občanská práva mluvíme-li o ženských majetkových právech. A podle zprávy nazvané „Národní pozemková politika: vážný genderový problém a politické prohlášení (The National Land Policy: Critical Gender Issues and Policy Statement),“ pouze 5% žen v Keni vlastní půdu.

Podle Hubbie Hussein, ředitelky Womankind Kenya, musí být ženy více posíleny ve snaze vymýtit chudobu, neboť produkují 80% plodin v subsaharské Africe, ale nemají nárok na půdu. Womankind Kenya je místní nezisková organizace se sídlem v Severovýchodní Provincii, v Keni a hlavní kanceláří v Garisse. Převážně muslimská zóna má veškeré způsoby náboženských a kulturních pravidel, které mají omezovat majetkové vlastnictví žen. Většina obyvatel je somálského původu. „Často vzděláváme ženy tím, co jim Islám nabízí v rámci majetkových práv. Muži využívali náboženství jako nástroj, který zbavoval žen jejich práv,“ řekla Hubbie IPS v telefonickém rozhovoru.

Womankind Kenya používá náboženských textů, ústavy a mezinárodních listin obhajující ženská práva, aby vzdělala ženy přímo v jejich prostředí. Hubbie dodává, že případy diskriminace žen jsou běžné, ale postižené ženy nepodnikají žádné kroky ze strachu, že budou stigmatizovány. „Dívky nikdy nedostávají spravedlivý podíl z majetku svých rodičů. Jde o znepokojivý trend. Kdykoliv se objeví nějaký případ, mužská rada se sejde, aby ho vyřešila a nakonec rozhodne v mužův prospěch,“ říká Hubbie.

Obhájci genderu a lidských práv věří, že kdyby se ženy těšily rovným majetkovým právům, mohly by změnit sociální poměry k lepšímu.

Zdroj: IPS News