Černí Evropané

African Update – 15/08/11

Recenze zvláštního vydání časopisu The African Courier k Mezinárodnímu roku lidí afrického původu vyhlášeném Organizací spojených národů.

Autor recenze: Swegenyi D.K. Shivairo

Zvláštní číslo publikované pro červen a červenec obsahuje tyto články:

  • Afroamerický básník a dramatik Gyavira Lasana se vydává na historickou exkurzi do budoucnosti černé Evropy;
  • Fakta a čísla o Evropanech černoškého původu;
  • Basketbalový hráč a podnikatel Johnson Mubarak hovoří o boji černých Evropanů za rovná práva ve Francii;
  • Zpráva americké novinářky Amy Riley o silném vlivu obyvatel nigérijského původu na britský kapitál;
  • Jaké to je být cizincem v Evropě i v zemi svého původu vysvětluje Furaha Kensmil, čerstvá absolventka studia mezinárodního obchodu ze Surinamu;
  • Úspěch afrického muzikanta Xaviera Naidoo na německé hudební scéně;
  • Historie Afroameričanů v Evropě; Zkoumat své dvojí kulturní dědictví se vydává francouzsko-marocká autorka Samira El Ayachi.

Jaký význam má věnovat celý kalendářní rok jedné zvláštní kategorii lidí? Zaslouží si lidé afrického původu zvláštní pozornost nebo nějaké výhody? Nebylo by smysluplnější oslavovat lidství jako takové? Zde se nabízí celá řada otázek, ale abychom to zjednodušili – každá skupina lidí – ať už jsou malí, velcí, tzv. pokrokoví či primitivní – je významná. Každá taková příležitost, jakou je věnování kalendářního roku k poctě jedné konkrétní skupiny, by nás měla přimět k reflexi o podstatě této skupiny a jejího vnímání. Měli bychom se zamyslet nad tím, zda existuje lepší vnímání; jaký vliv máme na tuto skupinu a jaký vliv má ona na nás. Ze všeho nejvíce bychom to ale měli vnímat jako příležitost k refexi, která nás přiměje k lepšímu porozumnění dané skupiny jako celku a ne jako důsledku jakýchsi myšlenek, jež nám byly vštípeny. V případě lidí afrického původu je kupříkladu obtížné oddělovat to, jak jsou vnímáni nyní, od toho, jak byli popisováni, či jak se s nimi jednalo během koloniální éry nebo v období, kdy se obchodovalo s otroky. V moderní době často mnozí lidé předpokládají, že všichni černoši pocházejí z Afriky a celá Afrika je zmítána nejrůznějšími pohromami. Proč si Afričané nemohou pomoci sami? Paraziti! Taková deprimující sorta lidí! Proč si neumí vládnout, jak to dělají lidé v Evropě a v Americe? To jsou některé z výroků, jež slyšíváme z úst “neafričanů”.

Lidé afrického původu, neboli černoši, jak se jim často říká, se během dlouhých let rozšířili po celém světě, kde žijí v různě velkých skupinách. Žijí převážně tam, odkud pocházejí - v Africe. Dále pak v důsledku obchodu s otroky v Karibiku a Spojených státech. Evropa v posledních desetiletích zažila příliv černochů, jež přicházejí z různých důvodů. Historicky byli černoši do Evropy přiveženi během obchodu s otroky, další následovali během koloniální éry. Tato skupina přicházela především do západní Evropy. Během studené války bylo mnoho černoškých obyvatel pozváno na studia ve východním komunistickém bloku. V nedávné minulosti pak přicházeli do Evropy převážně za studiem nebo prací.

Černí Evropané

Afričané v Evropě tvoří sice malou skupinu z hlediska reflexe, je však dostatečně velká na to, aby reprezentovala různé trendy a zkušenosti, měnící se role a vnímání. Časopis The African Courier se zaměřil na Evropany černošského původu a představuje je jako samostatný celek, a ne jako jakýsi doplněk koloniální a postkoloniální dynamiky. Podle konzervativních odhadů žije více než 70% Evropanů černoškého původu (vyjma Arabů a lidí ze severní Afriky) v sedmi státech Evropy – Velké Británii, Francii, Nizozemí, Německu, Itálii, Španělsku a Portugalsku.

Afrika Evropě – část I

Začalo to obchodem s otroky. Afričané zajatí na africkém kontinentě byli přepravováni loděmi svázáni těžkými řetězi a vláčeni po úmorných cestách v zoufalých podmínkách, aby pak byli následně prodáváni po celé Evropě. Někteří z nich zahynuli na cestě hladem, vyčerpáním či v důsledků nemocí. Tu část z nich, která to přežila a dostala se do Evropy, pak čekalo více trápení. Vystavování na veřejnosti, aukce, práce pro kruté otrokáře. Přišli o veškerá svá práva, snad až na právo přemítat někde hluboko uvnitř ve svém srdci o své milované zemi a lidech, od kterých byli odtrženi bez předešlého varování, o slovech a činech svých vlastníků a divných věcech, které se jim děli. Postupně začali sbírat odhodlání “Černoch musí snášet útisk se sebeúctou a pak bojovat, bojovat, bojovat! Bojovat proti utiskovateli, dokud nezvítězí. To je jediná cesta ke svobodě.” Její realizace byla zdlouhavá a trvala celé generace.

Afrika Evropě – část II

Obchod z otroky byl zrušen, ale “svět” stále hladoví po levné pracovní síle a ztraceném obchodu. Ilegální přeprava afrických otroků byla riskantní, přesto tehdejší evropské mocnosti doufaly, že mohou Afričany využít, tentokrát na jejich vlastní půdě. Uvědomovaly si, že jejich území jsou bohatá na zdroje, které by Evropa mohla potřebovat. A přišli kolinizátoři, Afričané ztratili svá inherentní práva na vlastní území; byli považováni za primitivní a nekulturní lid, který potřebuje, aby je někdo civilizoval, zpacifikoval. Území jim byla odebrána, právo na kulturní vyjádření omezeno a jejich kultura oslabována ve prospěch Britů, Francouzů, Němců a Portugalců. Ztratili právo na volný pohyb a jejich domovem se stali rezervace. Nucená evropanizace a vytvoření Afroevropanů začíná. Hrstka těch, kteří se s kolonizátory rozhodli spolupracovat, se dostala na střední úroveň státní správy nebo nižší úroveň koloniální administrativy. Jak sílily snahy za nezávislost, stále větší množství Afričanů bylo posíláno do Evropy, aby se naučili, jak mají své země spravovat, až kolonizátoři odejdou. Měli se naučit svou zemi spravovat takovým způsobem, aby zdroje nadále proudily ke kolonizátorům.

Počet Afričanů, kteří byli posíláni do Evropy za studiem po získání nezávislosti dramaticky stoupl. Tento trend ještě zesílil v období studené války, jakož i v důsledku měnících se podmínek v jednotlivých čerstvě nezávislých státech. Mnoho Afričanů, kteří získali dobré vzdělání ve vlastní zemi, dnes velice efektivně pracuje v Evropě. Vedle stipendijních programů pro rozvojové země si může stále více lidí afrického původu dovolit studovat v Evropě. Dále tu jsou uprchlíci a žadatelé o azyl ze zemí, kde zuří konflikty, a také ilegální přistěhovalci, kteří riskují vše, včetně holého života, aby se ve strašlivých podmínkách dostali do Evropy.

Těžký úděl a úspěch

Lidé afrického původu, jež se usadili v Evropě, ať už v období obchodu s otroky, koloniální éry, studené války nebo moderní éry, museli čelit řadě výzev. Přesto se mnozí vzchopili a přibývá těch, kteří mohou vyprávět skvělé příběhy o úspěchu.

Olaudah Equiana, známý též jako Gustavus Vassa, a Anton Wilhelm Amo, překonali otroctví a stali se prominentními občany – jeden v Británii a druhý v Německu. Slavný Eusebio to dotáhl z chlapce skromného mozambického původu až po kapitána portugalského národního týmu na fotbalovém šampionátě v roce 1966, kde byl nejúspěšnějším střelcem. Africkým fotbalovým hráčům tak otevřel cestu do Evropy. V poslední době lidé afrického původu získali prominentní veřejné role v několika evropských národních parlamentech. Excelovali také ve sportu (Clarence Seedorf, Zinadine Zidane, Lewis Carl Hamilton…), na módních molech (Claudia Wambululu…) a v hudbě (Xavier Naidoo…). Jednoduše řečeno, lidé afrického původu se pomalu ale jistě usadili a v mnoha ohledech se stali součástí mainstreamové evropské společnosti.

Zkušenosti, radost, pocit naplnění i ubohosti

Časopis The African Courier zveřejnil výběr zkušeností Afričanů, kteří se usadili v Evropě. Zkušenosti jsou tak různorodé jako samotní lidé, kterých se to týká. Popisují znechucení nad otevřenou dvouznačností v politice a praxi evropských zemí. Například Francouzi mluví o rovnosti, volnosti a bratrství, avšak “francouzský občan jiné barvy pleti nikdy neví, na koho narazí – sladkého pudla francouzské nóbl společnosti nebo zlého psa koloniální a domácí brutality.” Nizozemí si neví rady s tím, jak se k vlastní smíšené společnosti chovat, takže se ujaly výrazy jako rodilý Holanďan a nový Holanďan, neboli Autochtoon and Allochtoon. Tyto výrazy neříkají nic o rase, jsou ale každopádně nálepkou, která vede k odlišení na základě příslušnosti k určitému etniku.

Zkušenosti dále odrážejí politování nad tím, jak mnohé evropské země ekonomicky ztrácí z toho důvodu, že neustále živí atmosféru, ve které je omezován přístup podstatné části obyvatel k výrobním prostředkům.

Dále je to pocit ubohosti, vnitřního rozpolcení. Pro mnohé obyvatele afrického původu je obtížné zbavit se intenzivní potřeby hledání domova ve svém evropském domově. A když navštíví zemi, odkud pochází, zemi svých předků, neví přesně, jak zapadnout, protože tam nežili tak dlouhou dobu. Jsou jako žena, která má dva muže, “milence svých snů a stárnoucího manžela, na kterém ji záleží. Podle slov Samiri El Ayachi je jejich “láska k matce Africe a staré Francii (Evropě) vyvolenou láskou motivovanou nějrůznějšími, stále se měnícími a podivnými důvody, tak jako v každé lovestory.

To ale není všechno. Zbývá tu ještě jedna záhada. “Co vede člověka k tomu, aby obejmul svět mimo jeho vlastní? Mimo Nil, Kilimanjaro, Saharu?” Vědomí sebe sama, které Afričané v Evropě zažívají, je vskutku zvláštní pocit.

Redakce tohoto mezinárodního časopisu, který je distribuován v několika zemích Evropy a Afriky, sídlí v Německu. V České republice je zatím k dispozici pouze v Africkém informačním centru.

Nejbližší akce AIC
Momentálně se žádné akce nechystají.
Kniha měsíce

Xoliswa Ndoyiya: Ukutya Kwasekhaya

Xoliswa Ndoyiya: Ukutya KwasekhayaTastes from Nelson Mandela’s kitchen

Kniha s oblíbenými recepty osobního kuchaře Nelsona Mandely představuje pokrmy, které byly servírovány politikům, celebritám a dalším osobnostem, jež Mandela hostil během posledních 20 let. Např. dršťkovou polévku, farmářské kuře, krevety na kari a řadu dalších delikates. Chutné, výživné a zdravé čtení!Více

Nové tituly

Nové tituly ve fondu knihovny, prosinec 2016

Knihovna

Naše knihovna opatřila v tomto roce celou řadu zajímavých knižních titulů. Zde přinášíme přehled těch, které jsme obdrželi na konci roku.

  • Blood Brothers: The Fatal Friendship Between Muhammad Ali and Malcolm X by Randy Roberts and Johnny Smith
  • Fashion Cities Africa by Hannah Azieb Pool
  • Frantz Fanon: Toward a Revolutionary Humanismby Christopher Lee
  • Americanah by Chimamanda Ngozi Adichie
  • Why Nations Fail: The Origins of Power, Prosperity and Poverty by Robinson, James A., Acemoglu, Daron
  • Shakespeare in Swahililand: Adventures With the Ever-Living Poet by Edward Wilson-Lee
  • A History of Modern Africa: 1800 to the Present by Richard J. Reid
  • Authentically African: Arts and the Transnational Politics of Congolese Culture by Sarah Van Beurden
  • Children in Slavery through the Ages by by Gwyn CampbellSuzanne MiersJoseph C. Miller
  • Global Health in Africa: Historical Perspectives on Disease Control by Tamara Giles-Vernick
  • Rumba on the River: A History of the Popular Music of the Two Congos by Gary  Stewart
  • Women and Slavery, Vol. 1: Africa, the Indian Ocean World, and the Medieval North Atlantic by Gwyn Campbell
  • Women and Slavery, Vol. 2: The Modern Atlantic by Gwyn Campbell
  • Cahier d'un Retour Au Pays Natal by Aimé Cesaire
  • Healing Traditions: African Medicine, Cultural Exchange and Competition in South Africa, 1820-1948 by Karen Elizabeth  Flint
  • Global Education Policy and International Development: New Agendas, Issues and Policies by Antoni Verger
  • Black Skin, White Coats: Nigerian Psychiatrists, Decolonization, and the Globalization of Psychiatry by Matthew M. Heaton
   

Africké informační centrum

Ječná 2, 120 00 Praha 2

Otevírací doba

Úterý, Čtvrtek: 14 – 18

Humanitas Afrika, občanské sdružení

Podporují nás:

Pokladní systémy

Hl. m. Praha Česká rozvojová agentura

Fair Trade Logo

AIC je prodejním místem
produktů fairtrade

Naši partneři:

  • Afro.cz