Pocta Wangari Maathai

African Update – 26/10/11

25. září 2011 zemřela v Nairobi Wangari Maathai. Lisa Butenhoff v tomto článku shrnuje její život a vše, čeho tato velká žena dosáhla.

25. září 2011 zemřela v Nairobi Wangari Maathai, keňská aktivistka bojující za ochranu životního prostředí a lidská práva a zakladatelka ekologického Hnutí zeleného pásu. Za sebou zanechává dědictví, jež nadále inspiruje mnoho lidí ve světě k tomu, aby si uvědomovali vzájemné souvislosti mezi životním prostředím, právy žen, dobrým vládnutím, mírem a spravedlivou prosperitou. Narodila se v roce 1940 ve venkovské rodině uprostřed keňské vysočiny. Ve škole patřila mezi premianty, a tak se dostala na dívčí střední školu a později obdržela stipendium pro studium ve Spojených Státech. Získala magisterský titul v oboru biologie na pittsburské univerzitě, kde byla také svědkem zrodu amerického ekologického hnutí. V roce 1971 získala titul PhD v anatomii a stala se tak první východoafrickou ženou s doktorátem. Maathai byla členkou Národní rady keňských žen (NCWK). Tam poprvé přišla s návrhem sázení stromů jako způsobem boje s nezaměstnaností a ničením životního prostředí, jež bylo výsledkem nadměrného obdělávání půdy, sběru dřeva a eroze. V roce 1977 založila Hnutí zeleného pásu. Jako předsedkyně NCWK působila v letech 1980-87. Této organizaci pomohla zaměřit se na vytváření příležitostí pro obživu žen díky snahám vysazovat stromy, jež prosazovalo Hnutí zeleného pásu. Začalo to jako skromné vysazování stromů v jednom parku v Nairobi, aktivity se však brzy rychle rozrostly. Lesní školky vznikaly po celé zemi, zejména v podhůří keňských hor. Ženy byly najímány pro ošetřování a vysazování stromků. Postupně se Hnutí zeleného pásu začalo rozrůstat. Různé organizace a donoři po celém kontinentu chtěli vyzkoušet přístup Maathai ve své zemi. V roce 1986 bylo založeno Panafrické Hnutí zeleného pásu, v němž participovalo 15 dalších afrických zemí. Dodnes toto hnutí vysadilo celkem 45 miliónů stromků po celé Africe.

Maathai byla také horečnatou zastánkyní demokratických hodnot a politicky se angažovala v období demokratizace Keni v osmdesátých a devadesátých letech minulého století. Její angažovanost proti diskriminaci žen na pracovišti, zabavování půdy a nepoctivým volbám vyvolala hněv politické strany Africa National Union Party. Několikrát byla zatčena kvůli podpoře opozice a snahám chránit státní pozemky. V roce 2002 byla zvolena do parlamentu, kde působila jako poslankyně v letech 2002-2007. Dále působila jako asistentka ministra životního prostředí a přírodních zdrojů v letech 2003-2005. Výčet poct a vyznamenání Maathai je dlouhý. Nicméně na mezinárodním poli je nejvíce známá jako laureátka Nobelovy ceny míru „za to, jak přispěla k udržitelnému rozvoji, demokracii a míru“, a to jako vůbec první africká žena. Zároveň je jednou ze 40 žen, které obdržely Nobelovu cenu (z celkového počtu 776 cen udělených od roku 1921). Dva týdny po její smrti byly oceněny další tři africké ženy, mezi nimi Ellen Johnson Sirleaf a Leymah Gbowee z Libérie, jež získaly Nobelovu cenu míru. Práce Wangari Maathai nadále přináší plody. Cílem kampaně Miliarda stromů pro planetu zemi sponzorované Programem OSN na ochranu životního prostředí je vysadit po celém světě miliardu stromů ročně a Hnutí zeleného pásu se rozrostlo po celém světě. Maathai věřila, že „za několik desetiletí bude spojení mezi životním prostředím, zdroji a konflikty stejně zřejmé jako spojení mezi lidskými právy, demokracií a mírem.“ Je tedy na nás, jejích studentech, abychom nenechali její vizi uvadnout.

Citujeme Wangari Maathai:

“Ušli jsme dlouhou cestu od nevědomosti k hlubokému porozumění, od strachu k odvaze a z ulic do parlamentu. Pokročili jsme od individualismu k pochopení druhých, od toho, co je „můj probém“ k vnímání „našim problémům“, z domova ke komunitám, z národní úrovně k úrovni globální. Nyní přijmeme pojetí našeho společného domova a budoucnosti.“ Na politickém fóru během období, v Keni vrcholil politický multikulturalismus, 1992

"V historii přichází čas, kdy je lidstvo vyzváno, aby se posunulo na novou úroveň vědomí, aby dosáhlo vyšší morální polohy. Čas, kdy se musíme zbavit strachu a navzájem si dodat naděje."
FZ přednášky Wangari Maathai při příležitosti předání Nobelovy ceny v Oslu 10. prosince 2004.

"Je to nádherné, když nemáte strach a já ho nemívám… soustředím se na to, co je třeba udělat.“ Z článku "Sázení budoucnosti", The Guardian, 16. února 2007.

Odkazy:

Links:

The official site of the Green Belt Movement

Wangari Maathai on the Nobel Prize website

Billion Tree Campaign

Nejbližší akce AIC

Afro@digital (2003) - promítání dokumentu
Africké informační centrum, 11/05/12 18:30

Film zkoumá dopad digitálních technologií na různé oblasti života v Africe: film, hudbu, módu, proces demokratizace společnosti a vzdělávání. Ačkoli internet a digitální telekomunikace s sebou nepochybně přináší další globalizaci, tento dokument dokazuje, že na tento jev Afričané reagují vesměs pozitivně. 52-minutový dokument režíroval konžský režisér Balufu Bakupa-Kanyinda a na produkci se podílelo UNESCO. Ve francouzštině a angličtině.Více

Další akce

Kniha měsíce

How Rich Countries Got Rich...and Why Poor Countries Stay Poor

Erik S. Reinert

Norský autor Erik S. Reinert, který je klíčovou osobností rostoucího hnutí proti neoklasické ekonomické teorii, získal za tento titul v roce 2008 prestižní Myrdalovu cenu. Podle jeho názoru se bohaté země rozvinuly díky státním regulacím, protekcionismu a strategickým investicím. Avšak jestliže se dnes mluví o chudých národech, ortodoxně trvají na absolutních standartech volného trhu.Více

   

Africké informační centrum

Ječná 2, 120 00 Praha 2

Otevírací doba

Úterý, Čtvrtek: 14 – 18

Humanitas Afrika, občanské sdružení

Podporují nás:

Hl. m. Praha Česká rozvojová agentura

Fair Trade Logo

AIC je prodejním místem
produktů fairtrade