Africká unie oslavuje Kwame Nkrumaha, spočívá ale tento muž v klidu a míru?

African Update – 06/03/12

V lednu 2012 byla při slavnostním okázalém otevření nového sídla Africké unie v Addis Abebě v Etiopii odhalena bronzová socha Osagyefa dr. Kwame Nkrumaha. Jednalo se o poctu architektovi osobnosti afrického typu, nejvyššímu veliteli osvobození kontinentu, otci afrického národního cítění a v pravdě vizionáři africké jednoty. Jen málo státníků se o tolik pokusilo a tolik dosáhlo, co Kwame Nkrumah v Africe.

Je zakladatelem moderní Ghany, první africké země na jih od Sahary, která se osvobodila od koloniální nadvlády. Právě on, výrazný intelektuál, geniální organizátor nebo chcete-li Maradona v politice a průkopník panafrikanismu, se zasloužil o tento historický úspěch.

Obyvatelé Ghany, kteří se probudili k nezávislosti před 55 lety, 6. března 1957, si však budou pamatovat, jak jim jejich vůdce zřetelně připomenul, že „nezávislost Ghany nemá žádný smysl, pokud nebude spojena s celkovým osvobozením Afriky“. Těmito prorockými slovy se Nkrumahova vize národa a kontinentu stávala bezodkladně skutečností. Jako člověk byl neustále ve spěchu a měl neustále před sebou spousty práce. Spontánně, plný elánu se pustil do rekonstrukce Ghany, pomáhal osvobozovat zbytek Afriky a plánoval strategii pro sjednocení kontinentu.

Nkrumah žil v době bipolárního světa, kdy mezinárodní vztahy diktovaly kapitalistické a komunistické demokracie nebo východní a západní světová politika. Nkrumah ale zvolil svou cestu, cestu kupředu a neohlížet se a nepohlížet ani k západu ani k východu. Jeho neotřesitelná víra v alternativní strategii rozvoje pro třetí svět spolu s přesvědčením, že neo imperialistické síly zůstaly v ustanovených systémech v činnosti, ho spojila s ostatními a vedla v r. 1961 k založení Hnutí nezúčastněných. Dnes se odhaduje, že toto hnutí zastupuje téměř dvě třetiny OSN a okolo 55% světové populace.

Bylo to však v samotné Africe, kde se vášnivé postoje Nkrumaha projevily nejvýrazněji. Při získání nezávislosti mnozí vůdci nově vznikajících zemí neviděli na zachování hranic vnucených Evropany nic špatného. Ve stínu svých váhavě ustupujících koloniálních pánů nebo s vlastními schopnostmi sešněrovanými asimilací a v nástrahách moci se pak jim podobní vůdci cítili v balkanizované Africe pohodlně, naprosto nepřístupní skutečnosti, že se jedná o svědectví nenasytného imperialistického apetitu, s nímž byla Afrika vykořisťována. Nkrumah ve svém vizionářství znal lepší alternativu.

Vyzýval své vrstevníky k rozumnému postoji a vyjádřil názor, že pouze sjednocená Afrika může obstát ve světě konfliktních zájmů. Ve svém díle Class Struggle in Afrika (Třídní boj v Africe) dokazoval, že „komunita, založená na hospodářském životě, je jedním z hlavních znaků národa, a je to právě hospodářství, které spojuje lidi, žijící v daném teritoriu. Na tomto základě mohou noví Afričané potenciálně doznat, že jsou jeden národ, který má nadvládu nad celým africkým kontinentem“. Jednalo se o základ, ze kterého vždy vycházela zanícená snaha o panafrikanismus. Zasloužil se o založení Organizace africké jednoty (OAU) v r. 1963, co by hybné síly při sjednocování Afriky a Afričanů.

U založení OAU stálo společně celkem 30 zemí. Ve skutečnosti bylo pouze několik zúčastněných přesvědčených o nutnosti vzdát se části samostatnosti ve prospěch kontinentální jednoty. Pro Nkrumaha byla tato organizace jen velmi málo ve srovnání s jeho vizí Spojených států afrických. Žádný nezávislý africký stát neměl šanci nabrat nezávislý kurz hospodářského rozvoje, aniž by ho bývalí koloniální vládci nezruinovali. Daný stav věcí se mohl změnit pouze tehdy, pokud by Afrika měla jednotnou politiku na kontinentální úrovni. Předpověděl, že Afrika bez jednoty bude ohrožena a spoutána v okovech . Když počátkem šedesátých let vyzýval k jednotnému trhu, společné měně a společnému systému obrany, byl postoj jeho současníků jen velmi vlažný.

Nkrumah byl až do krajnosti obětavý a svůj život zcela zasvětil zájmům Afriky. Vždy poukazoval na to, že jednota je jedinou zárukou pro uchování zdrojů Afriky pro Afričany a pro možnost předat bohatství kontinentu dál potomkům, aby z něj mohli mít užitek. I navzdory své bezvýhradné oddanosti se Nkrumah stal při oslavách devátého výročí své vlády obětí převratu, vycházejícího z vlastních řad. Byl obviněný z autoritářství a z neschopnosti zahrnout stoly obyvatel Ghany hojností.

Až o hodně později se ukázalo, že ke svržení Nkrumaha došlo proto, že tomu chtěla CIA. Nebyl dostatečně proamerický a vznikly obavy, že by mohl být dobře zapsaný u sovětů. Jako muž, který předběhl svou dobu, se kvůli zásahům jako byl státní převrat za podpory CIA, neúnavně věnoval práci v zájmu jednoty,neboť věděl, že žádný africký stát se nemůže vydat na nezávislou cestu rozvoje, aniž by se stal obětí rozmarů imperialistických zájmů. Charles Taylor z Libérie, Laurent Gbagbo z Pobřeží slonoviny a Muammar Kaddafí z Lybie by s tím sotva mohli nesouhlasit, ať už jsou dnes kdekoliv.

Po čase se však Nkrumahova vize africké jednoty dočkala v září 1999 podstatného oživení, když hlavy států a vlád  Organizace africké jednoty vydaly na zasedání v Sirtě Deklaraci, „která vyzývala k založení Africké unie mezi jiným v zájmu zrychlení procesu integrace na kontinentu, jež by mu umožnila hrát oprávněnou roli ve světové ekonomice“. Zatímco Africká unie je neustále ptáčetem, které se učí létat a zjevně není schopné se dobře orientovat, zdá se, že volání Nkrumaha po jednotě nakonec začíná zapadat do vládních koncepcí, třebaže je otázkou do jaké hloubky.

Pro mnoho Afričanů a zvlášť panafrikanistů zůstává Nkrumah návodem, ukazujícím cestu, jak by se tento kontinent mohl někdy stát velmocí ve světové politice, kontinent, o kterém se dá říct, že dospěl svým potenciálem a dokáže si prosadit své. Nkrumah se v prosinci 1999 stal na základě verdiktu posluchačů BBC v Africe světlonošem a „mužem milénia“. Jako by chtěli přiznat, že hlas lidu je opravdu hlas boží, Africká unie nakonec shledala patřičným umístit tohoto příkladného syna Afriky na prostranství před svým hlavním sídlem a vztyčit zde památník na jeho počest.

Zatímco jsme všichni nadšeni uznáním přiznaným Nkrumahovi v Africké unii, „největší Afričan“ (slova vyrytá do jeho rakve v Guinei) nemůže odpočívat v klidu a míru, pokud africký kontinent zůstává zbalkanizovaný, vykořisťovaný a ožebračený. Afrika se nyní musí sjednotit!

Samwin Banienuba, UK

Mluvčí pro zahraničí

Nejbližší akce AIC
Momentálně se žádné akce nechystají.
Kniha měsíce

Xoliswa Ndoyiya: Ukutya Kwasekhaya

Xoliswa Ndoyiya: Ukutya KwasekhayaTastes from Nelson Mandela’s kitchen

Kniha s oblíbenými recepty osobního kuchaře Nelsona Mandely představuje pokrmy, které byly servírovány politikům, celebritám a dalším osobnostem, jež Mandela hostil během posledních 20 let. Např. dršťkovou polévku, farmářské kuře, krevety na kari a řadu dalších delikates. Chutné, výživné a zdravé čtení!Více

Nové tituly

Nové tituly ve fondu knihovny, prosinec 2016

Knihovna

Naše knihovna opatřila v tomto roce celou řadu zajímavých knižních titulů. Zde přinášíme přehled těch, které jsme obdrželi na konci roku.

  • Blood Brothers: The Fatal Friendship Between Muhammad Ali and Malcolm X by Randy Roberts and Johnny Smith
  • Fashion Cities Africa by Hannah Azieb Pool
  • Frantz Fanon: Toward a Revolutionary Humanismby Christopher Lee
  • Americanah by Chimamanda Ngozi Adichie
  • Why Nations Fail: The Origins of Power, Prosperity and Poverty by Robinson, James A., Acemoglu, Daron
  • Shakespeare in Swahililand: Adventures With the Ever-Living Poet by Edward Wilson-Lee
  • A History of Modern Africa: 1800 to the Present by Richard J. Reid
  • Authentically African: Arts and the Transnational Politics of Congolese Culture by Sarah Van Beurden
  • Children in Slavery through the Ages by by Gwyn CampbellSuzanne MiersJoseph C. Miller
  • Global Health in Africa: Historical Perspectives on Disease Control by Tamara Giles-Vernick
  • Rumba on the River: A History of the Popular Music of the Two Congos by Gary  Stewart
  • Women and Slavery, Vol. 1: Africa, the Indian Ocean World, and the Medieval North Atlantic by Gwyn Campbell
  • Women and Slavery, Vol. 2: The Modern Atlantic by Gwyn Campbell
  • Cahier d'un Retour Au Pays Natal by Aimé Cesaire
  • Healing Traditions: African Medicine, Cultural Exchange and Competition in South Africa, 1820-1948 by Karen Elizabeth  Flint
  • Global Education Policy and International Development: New Agendas, Issues and Policies by Antoni Verger
  • Black Skin, White Coats: Nigerian Psychiatrists, Decolonization, and the Globalization of Psychiatry by Matthew M. Heaton
   

Africké informační centrum

Ječná 2, 120 00 Praha 2

Otevírací doba

Úterý, Čtvrtek: 14 – 18

Humanitas Afrika, občanské sdružení

Podporují nás:

Pokladní systémy

Hl. m. Praha Česká rozvojová agentura

Fair Trade Logo

AIC je prodejním místem
produktů fairtrade

Naši partneři:

  • Afro.cz