Patrice Lumumba – Demokratická republiko Kongo, neplač pro mne

African Update – 13/06/12

V roce 2000 jistý Derek Ingram poznamenal, že „tragický obraz Patrice Lumumby s rukama svázanýma za zády, jak ho vezli v r. 1961 na korbě nákladního auta ulicemi provincie Katanga v Kongu, nás coby symbol procesů vedených v boji za osvobození Afriky dosud pronásleduje.“ Tragický obraz, který však záhy předčili jiný, znázorňující jeho nesmyslnou, úděsnou smrt, jež z něj učinila mučedníka.

Lumumba byl nejzuřivější kritik vražedného belgického koloniálního režimu. Poukazoval na zabíjení obyvatel Konga, usmrcených belgickou rukou, a vyzýval k ukončení „ponižujícího otroctví, které bylo uvalené silou.“Třebaže je velmi obtížné dobrat se přesných čísel, odhaduje se, že okolo deseti milionů lidí zahynulo vinou nucených prací, k smrti vyhladovělo nebo bylo ve Svobodném státě Kongo, kterým obdarovali belgického krále Leopolda II. na Berlínské konferenci v roce 1844, přímo zlikvidováno.

Mezinárodní úsilí, poukazující na páchaná zvěrstva, si v r. 1908 vynutilo předání kolonie do správy státu – tak vzniklo Belgické Kongo. Osud obyvatel Konga se ale nijak nezměnil. Naopak, Belgie pokračovala se stejnou brutalitou v plundrování země a přinášela i nadále smrt jejím obyvatelům. Tehdy, okolo roku 1955, se dostává do popředí Lumumba. Sotva se však k osvobozeneckému hnutí přidal, intriky místní elity středních vrstev, které se ve jménu nezávislosti snažily opevnit v nekoloniálním státě, mu přinesly rozčarování.

Lumumba se zaměřil jinam, spojil se s nejutlačovanějšími a vypracoval jasnou strategickou vizi o naprosté dekolonizaci. Se stejně smýšlejícími nacionalisty společně v r. 1958 založili Národní konžské hnutí, které se pod jeho vedením vrhlo na Belgičany, vedlo a stupňovalo boj proti koloniálnímu otroctví.

Nakonec, na úsvitu svobody 30. června 1961 se Lumumba stal prvním předsedou vlády nezávislé Republiky Kongo. Neopomněl členům nového parlamentu připomenout „úsměšky, urážky a rány, které jsme museli snášet ráno, po celý den i večer, protože jsme černoši.“ Nové Kongo mělo ukončit útlak a všem svým obyvatelům přinést základní svobody, vtělené do Deklarace lidských práv.

Lumumba nebyl jen konžský nacionalista – zůstává jedním z největších myslitelů Afriky, zapálený protagonista kontinentální integrace. Prohlašoval, že Kongo se musí stát místem, kde se shromáždí celá Afrika“, a vyzýval Afriku k povstání a jednotě. Apeloval na africké vůdce, aby vytvořili kontinent na základech spravedlnosti, práva a míru. Lumumba dokonce ujišťoval  koloniální Evropu o tom, že Afričané nejsou piráti a „nemají v úmyslu Evropany z tohoto kontinentu vyhnat nebo se zmocnit jejich majetku a pronásledovat je.“

Bez ohledu na své renomé se na západě brzy stal předmětem komplotu, který ho měl v Kongu od kormidla odstavit. Podle důkazů měl prezident USA Eisenhower své bezpečnostní poradce instruovat, aby ho eliminovali. V depeši zaslané svému důstojníkovi v Kongu Allen Dulles, ředitel CIA, v r. 1960 uvedl: „Jestliže Lumumba bude pokračovat ve vysokém postavení, nevyhnutelně pak dojde ... k vydláždění cesty pro převzetí moci komunisty.“

Po několika týdnech nezávislosti se provincie Katanga a Jižní Kasai odtrhly a uvrhly Kongo do občanské války. Spojené národy vyslaly na místo mírové síly a Belgičané odpověděli výsadkem svých parašutistů. Ať byl jejich mandát jakýkoliv, Lumumba byl chladnokrevně popraven, zatímco přihlíželi. Jeho ostatky byly spěšně pohřbeny v neoznačeném hrobě, ale spočinout v pokoji mu dopřáno nebylo. Po pár dnech bylo jeho tělo exhumováno, rozsekáno na kousky a rozpuštěno v kyselině sírové.

Belgický policejní komisař Gerard Soete později připustil belgickou spoluúčast na atentátu a pochlubil se kulkou a dvěma zuby, které si vzal z Lumumbova těla jako suvenýr. V dalším komplotu, za pomoci převratu sponzorovaného CIA, uchvátil moc Joseph Mobutu. Ironií je, že ho dříve Lumumba jmenoval velitelem armádního sboru, který měl chránit v zemi právo. Ještě větším paradoxem je, že Mobutu se sám prezentoval jako následník Lumumbova pan-afrického odkazu.

Afrikanizoval také název země z Kongo na Zaire, podle místního názvu řeky, používaného místním obyvatelstvem od nepaměti – „Nzere“ – dávno před tím, než ji poprvé spatřil objevitel Henry Morton Stanley.  A tak se také ve snaze o autenticitu, mimo řadu dalších, Leopoldville stal Kinshasou, Elisabethville pak Lumumbashi a Stanleyville byl přejmenován na Kisangani .

Na rozdíl od Lumumby se však Mobutu vydal na cestu prosazování svého ega, zemi uvrhl do kleptokracie a je známý tím, že do r. 1984 vyraboval bohatství za 5 miliard USD. Jedná se o  částku, která tehdy téměř odpovídala výši zahraničního dluhu země. Není divu, že ho jeden bývalý francouzský ministr financí označil za chodící bankovní trezor. Mobutu se však těšil plné, tiché a otevřené podpoře západu a až do pádu berlínské zdi byl úzkým spojencem USA, Francie a Belgie.

Jestliže někdo očekával, že s pádem Mobutu se Kongu okamžitě uleví, zklamal se. Po takřka jedenatřiceti letech diktátorské vlády prezidenta Mobutu a jeho rozpínavosti převzal Laurent-Désiré Kabila otěže země na kolenou ve všech součástech života. Jako by zoufalé časy vyžadovaly zoufalá opatření, Kabila okamžitě vylil vaničku i s dítětem a přejmenoval Zaire na Demokratickou republiku Kongo (DRK), a tak doslova objal původní koloniální jméno, které země dostala od Belgie – tehdy koloniální mocnosti.

Namísto míru následovala vleklá občanská válka bez náznaku utišení i dlouho poté, co byl na samotného Kabilu při neúspěšném puči v lednu 2001 spáchán atentát. Vražedné nájezdy zemi vrátily zpět do neuvěřitelné tyranie jako za Leopolda a belgické koloniální nadvlády. Odhaduje se, že za posledních 10 let si konflikt vyžádal 3 miliony životů a mnoho dalších bylo nuceno opustit své domovy. V zemi o velikosti západní Evropy, kde se nalézají vysoce ceněné drahokamy a ohromné nerostné bohatství, kudy protéká druhá nejdelší řeka Afriky, je hospodářství v troskách a jejích 71 milionů lidí zasáhla humanitární krize.

A zatím srdce Afriky bije v DRK. Republika je umístěna v samotném středu kontinentu, odhaduje se, že její úrodná pole by mohla nakrmit celou africkou populaci. Také vody řeky Nzere by mohly pohánět turbíny, které by vyrobily dostatek elektrické energie pro pokrytí spotřeby celého kontinentu i k jeho osvětlení. Nacházejí se zde hojné zásoby zlata, diamantů, mědi, kobaltu, zinku a wolframu. V rozsáhlém nedotčeném pralese jsou vzácné druhy fauny i flóry.

Třešničkou na dortu je 80% světových zásob coltanu, jenž se po rafinaci stává práškem, odolávajícím vysokým teplotám. Pro své vlastnosti se používá pro udržení kapacity po jejich nabití  v mobilních telefonech, laptopech, pagerech, apod. Podle War Child charity: „Vlastníte-li mobilní telefon, pak s největší pravděpodobností máte právě teď kousek Konga ve své kapse.“

Takový je potenciál DRK, stejně jako výzvy, kterým čelí. V publikaci Leopold’s Ghost (Duch Leopolda) Adam Hochschild tvrdí, že „snad žádný jiný národ nezažil horší časy než Kongo, když se vynořovalo ze stínu své minulosti.“ Během sedmdesáti pěti let koloniální nadvlády univerzitu absolvovalo necelých 30 Konžanů a nebyl mezi nimi ani jeden inženýr, agronom nebo lékař. Ve více než padesáti letech své nezávislosti země nepoznala mír ani skutečný rozvoj.

V červnu roku 2012 slaví DRK 52 let své nezávislosti – příležitost, kdy volání Lumumby po spravedlnosti a míru přichází se stále větší naléhavostí, stejně i jeho sen o sjednocené Africe. Pokud a dokud současná generace Konžanů a Afričanů nakonec nepodpoří jeho myšlenku „prosazování společného dobra pro všechny národy“, čehož lze podle jeho předpovědi docílit „snáze a rychleji skrze jednotu než rozdělení“,  smysluplný rozvoj zůstane fatou morganou a Africe se bude dařit hůře.

Pro tento den je poselství Patrice Lumumby jasné a jednoduché: pro mne Demokratická republiko Kongo neplač, plač pro své děti!

Ať žijí ideje,ideály a vize Patrice Lumumby!

Ať žije Demokratická republika Kongo!

Ať žije Afrika!

Samwin Banienuba (GB), Mezinárodní mluvčí Humanitas Afrika

Nejbližší akce AIC
Momentálně se žádné akce nechystají.
Kniha měsíce

Xoliswa Ndoyiya: Ukutya Kwasekhaya

Xoliswa Ndoyiya: Ukutya KwasekhayaTastes from Nelson Mandela’s kitchen

Kniha s oblíbenými recepty osobního kuchaře Nelsona Mandely představuje pokrmy, které byly servírovány politikům, celebritám a dalším osobnostem, jež Mandela hostil během posledních 20 let. Např. dršťkovou polévku, farmářské kuře, krevety na kari a řadu dalších delikates. Chutné, výživné a zdravé čtení!Více

Nové tituly

Nové tituly ve fondu knihovny, prosinec 2016

Knihovna

Naše knihovna opatřila v tomto roce celou řadu zajímavých knižních titulů. Zde přinášíme přehled těch, které jsme obdrželi na konci roku.

  • Blood Brothers: The Fatal Friendship Between Muhammad Ali and Malcolm X by Randy Roberts and Johnny Smith
  • Fashion Cities Africa by Hannah Azieb Pool
  • Frantz Fanon: Toward a Revolutionary Humanismby Christopher Lee
  • Americanah by Chimamanda Ngozi Adichie
  • Why Nations Fail: The Origins of Power, Prosperity and Poverty by Robinson, James A., Acemoglu, Daron
  • Shakespeare in Swahililand: Adventures With the Ever-Living Poet by Edward Wilson-Lee
  • A History of Modern Africa: 1800 to the Present by Richard J. Reid
  • Authentically African: Arts and the Transnational Politics of Congolese Culture by Sarah Van Beurden
  • Children in Slavery through the Ages by by Gwyn CampbellSuzanne MiersJoseph C. Miller
  • Global Health in Africa: Historical Perspectives on Disease Control by Tamara Giles-Vernick
  • Rumba on the River: A History of the Popular Music of the Two Congos by Gary  Stewart
  • Women and Slavery, Vol. 1: Africa, the Indian Ocean World, and the Medieval North Atlantic by Gwyn Campbell
  • Women and Slavery, Vol. 2: The Modern Atlantic by Gwyn Campbell
  • Cahier d'un Retour Au Pays Natal by Aimé Cesaire
  • Healing Traditions: African Medicine, Cultural Exchange and Competition in South Africa, 1820-1948 by Karen Elizabeth  Flint
  • Global Education Policy and International Development: New Agendas, Issues and Policies by Antoni Verger
  • Black Skin, White Coats: Nigerian Psychiatrists, Decolonization, and the Globalization of Psychiatry by Matthew M. Heaton
   

Africké informační centrum

Ječná 2, 120 00 Praha 2

Otevírací doba

Úterý, Čtvrtek: 14 – 18

Humanitas Afrika, občanské sdružení

Podporují nás:

Pokladní systémy

Hl. m. Praha Česká rozvojová agentura

Fair Trade Logo

AIC je prodejním místem
produktů fairtrade

Naši partneři:

  • Afro.cz