Patrice Lumumba – Demokratická republiko Kongo, neplač pro mne

Lumumba byl nejzuřivější kritik vražedného belgického koloniálního režimu. Poukazoval na zabíjení obyvatel Konga, usmrcených belgickou rukou, a vyzýval k ukončení „ponižujícího otroctví, které bylo uvalené silou.“Třebaže je velmi obtížné dobrat se přesných čísel, odhaduje se, že okolo deseti milionů lidí zahynulo vinou nucených prací, k smrti vyhladovělo nebo bylo ve Svobodném státě Kongo, kterým obdarovali belgického krále Leopolda II. na Berlínské konferenci v roce 1844, přímo zlikvidováno.

Mezinárodní úsilí, poukazující na páchaná zvěrstva, si v r. 1908 vynutilo předání kolonie do správy státu – tak vzniklo Belgické Kongo. Osud obyvatel Konga se ale nijak nezměnil. Naopak, Belgie pokračovala se stejnou brutalitou v plundrování země a přinášela i nadále smrt jejím obyvatelům. Tehdy, okolo roku 1955, se dostává do popředí Lumumba. Sotva se však k osvobozeneckému hnutí přidal, intriky místní elity středních vrstev, které se ve jménu nezávislosti snažily opevnit v nekoloniálním státě, mu přinesly rozčarování.

Lumumba se zaměřil jinam, spojil se s nejutlačovanějšími a vypracoval jasnou strategickou vizi o naprosté dekolonizaci. Se stejně smýšlejícími nacionalisty společně v r. 1958 založili Národní konžské hnutí, které se pod jeho vedením vrhlo na Belgičany, vedlo a stupňovalo boj proti koloniálnímu otroctví.

Nakonec, na úsvitu svobody 30. června 1961 se Lumumba stal prvním předsedou vlády nezávislé Republiky Kongo. Neopomněl členům nového parlamentu připomenout „úsměšky, urážky a rány, které jsme museli snášet ráno, po celý den i večer, protože jsme černoši.“ Nové Kongo mělo ukončit útlak a všem svým obyvatelům přinést základní svobody, vtělené do Deklarace lidských práv.

Lumumba nebyl jen konžský nacionalista – zůstává jedním z největších myslitelů Afriky, zapálený protagonista kontinentální integrace. Prohlašoval, že Kongo se musí stát místem, kde se shromáždí celá Afrika“, a vyzýval Afriku k povstání a jednotě. Apeloval na africké vůdce, aby vytvořili kontinent na základech spravedlnosti, práva a míru. Lumumba dokonce ujišťoval  koloniální Evropu o tom, že Afričané nejsou piráti a „nemají v úmyslu Evropany z tohoto kontinentu vyhnat nebo se zmocnit jejich majetku a pronásledovat je.“

Bez ohledu na své renomé se na západě brzy stal předmětem komplotu, který ho měl v Kongu od kormidla odstavit. Podle důkazů měl prezident USA Eisenhower své bezpečnostní poradce instruovat, aby ho eliminovali. V depeši zaslané svému důstojníkovi v Kongu Allen Dulles, ředitel CIA, v r. 1960 uvedl: „Jestliže Lumumba bude pokračovat ve vysokém postavení, nevyhnutelně pak dojde ... k vydláždění cesty pro převzetí moci komunisty.“

Po několika týdnech nezávislosti se provincie Katanga a Jižní Kasai odtrhly a uvrhly Kongo do občanské války. Spojené národy vyslaly na místo mírové síly a Belgičané odpověděli výsadkem svých parašutistů. Ať byl jejich mandát jakýkoliv, Lumumba byl chladnokrevně popraven, zatímco přihlíželi. Jeho ostatky byly spěšně pohřbeny v neoznačeném hrobě, ale spočinout v pokoji mu dopřáno nebylo. Po pár dnech bylo jeho tělo exhumováno, rozsekáno na kousky a rozpuštěno v kyselině sírové.

Belgický policejní komisař Gerard Soete později připustil belgickou spoluúčast na atentátu a pochlubil se kulkou a dvěma zuby, které si vzal z Lumumbova těla jako suvenýr. V dalším komplotu, za pomoci převratu sponzorovaného CIA, uchvátil moc Joseph Mobutu. Ironií je, že ho dříve Lumumba jmenoval velitelem armádního sboru, který měl chránit v zemi právo. Ještě větším paradoxem je, že Mobutu se sám prezentoval jako následník Lumumbova pan-afrického odkazu.

Afrikanizoval také název země z Kongo na Zaire, podle místního názvu řeky, používaného místním obyvatelstvem od nepaměti – „Nzere“ – dávno před tím, než ji poprvé spatřil objevitel Henry Morton Stanley.  A tak se také ve snaze o autenticitu, mimo řadu dalších, Leopoldville stal Kinshasou, Elisabethville pak Lumumbashi a Stanleyville byl přejmenován na Kisangani .

Na rozdíl od Lumumby se však Mobutu vydal na cestu prosazování svého ega, zemi uvrhl do kleptokracie a je známý tím, že do r. 1984 vyraboval bohatství za 5 miliard USD. Jedná se o  částku, která tehdy téměř odpovídala výši zahraničního dluhu země. Není divu, že ho jeden bývalý francouzský ministr financí označil za chodící bankovní trezor. Mobutu se však těšil plné, tiché a otevřené podpoře západu a až do pádu berlínské zdi byl úzkým spojencem USA, Francie a Belgie.

Jestliže někdo očekával, že s pádem Mobutu se Kongu okamžitě uleví, zklamal se. Po takřka jedenatřiceti letech diktátorské vlády prezidenta Mobutu a jeho rozpínavosti převzal Laurent-Désiré Kabila otěže země na kolenou ve všech součástech života. Jako by zoufalé časy vyžadovaly zoufalá opatření, Kabila okamžitě vylil vaničku i s dítětem a přejmenoval Zaire na Demokratickou republiku Kongo (DRK), a tak doslova objal původní koloniální jméno, které země dostala od Belgie – tehdy koloniální mocnosti.

Namísto míru následovala vleklá občanská válka bez náznaku utišení i dlouho poté, co byl na samotného Kabilu při neúspěšném puči v lednu 2001 spáchán atentát. Vražedné nájezdy zemi vrátily zpět do neuvěřitelné tyranie jako za Leopolda a belgické koloniální nadvlády. Odhaduje se, že za posledních 10 let si konflikt vyžádal 3 miliony životů a mnoho dalších bylo nuceno opustit své domovy. V zemi o velikosti západní Evropy, kde se nalézají vysoce ceněné drahokamy a ohromné nerostné bohatství, kudy protéká druhá nejdelší řeka Afriky, je hospodářství v troskách a jejích 71 milionů lidí zasáhla humanitární krize.

A zatím srdce Afriky bije v DRK. Republika je umístěna v samotném středu kontinentu, odhaduje se, že její úrodná pole by mohla nakrmit celou africkou populaci. Také vody řeky Nzere by mohly pohánět turbíny, které by vyrobily dostatek elektrické energie pro pokrytí spotřeby celého kontinentu i k jeho osvětlení. Nacházejí se zde hojné zásoby zlata, diamantů, mědi, kobaltu, zinku a wolframu. V rozsáhlém nedotčeném pralese jsou vzácné druhy fauny i flóry.

Třešničkou na dortu je 80% světových zásob coltanu, jenž se po rafinaci stává práškem, odolávajícím vysokým teplotám. Pro své vlastnosti se používá pro udržení kapacity po jejich nabití  v mobilních telefonech, laptopech, pagerech, apod. Podle War Child charity: „Vlastníte-li mobilní telefon, pak s největší pravděpodobností máte právě teď kousek Konga ve své kapse.“

Takový je potenciál DRK, stejně jako výzvy, kterým čelí. V publikaci Leopold’s Ghost (Duch Leopolda) Adam Hochschild tvrdí, že „snad žádný jiný národ nezažil horší časy než Kongo, když se vynořovalo ze stínu své minulosti.“ Během sedmdesáti pěti let koloniální nadvlády univerzitu absolvovalo necelých 30 Konžanů a nebyl mezi nimi ani jeden inženýr, agronom nebo lékař. Ve více než padesáti letech své nezávislosti země nepoznala mír ani skutečný rozvoj.

V červnu roku 2012 slaví DRK 52 let své nezávislosti – příležitost, kdy volání Lumumby po spravedlnosti a míru přichází se stále větší naléhavostí, stejně i jeho sen o sjednocené Africe. Pokud a dokud současná generace Konžanů a Afričanů nakonec nepodpoří jeho myšlenku „prosazování společného dobra pro všechny národy“, čehož lze podle jeho předpovědi docílit „snáze a rychleji skrze jednotu než rozdělení“,  smysluplný rozvoj zůstane fatou morganou a Africe se bude dařit hůře.

Pro tento den je poselství Patrice Lumumby jasné a jednoduché: pro mne Demokratická republiko Kongo neplač, plač pro své děti!

Ať žijí ideje,ideály a vize Patrice Lumumby!

Ať žije Demokratická republika Kongo!

Ať žije Afrika!

Samwin Banienuba (GB), Mezinárodní mluvčí Humanitas Afrika