Proč obdivuji Chinuu Achebeho (1930-2013)
African Update – 09/06/13
Veliký nigerijský romanopisec Chinua Achebe citoval poznámku českého spisovatele Milana Kundery: „Román je zkoumáním lidské existence…nehlásá žádnou pravdu, žádnou morálku..(New York Times Book Review, 24. října 1982) a ve své eseji Autor a jeho obec (Hopes and Impediments, Heinemann, London 1988, s. 37) dodal: „Objevila-li Evropa relativitu v lidských záležitostech dost pozdě, plyne z toho, že totéž udělali všichni ostatní? A nakonec, může někdo vážně nadhodit, že román nehlásá žádnou morálku?“
O pár řádek dál Achebe vysvětluje: „…nemůžeme prostě mávnout rukou nad zoufalým tvrzením Milana Kundery, umělce, který mluví na základě zkušenosti z autoritativního státu, jenž si osobuje moc určovat spisovateli pravdu a morálku. Ne! Musíme uznat jeho zvláštní nutkání či to, jak sám říká, to, jak relativní jsou ve skutečnosti lidské záležitosti.(tamtéž, ss. 37-38)
Vzpomínám si, jak jsem si po přečtení Achebeho románu Už nikdy klid (originál 1960, česky 1964) v překladu Jiřího Valji přál zabývat se dalšími mistrovskými díly nigerijského klasika. Úžasný a velmi aktuální román Muž z lidu (originál 1966, česky Práce, Praha 1979) musel na uveřejnění čekat sedm let, protože Achebeho satirická kritika chování demagogického politika mohla snadno české čtenáře vést k hledání analogií v Praze. Za daných okolností se skoro každý v sedmdesátých letech bál převzít ideologickou záštitu nad jejím vydáním. Ve dnech „sametové revoluce“ ( v listopadu 1989) jsem navštívil na ibadanské univerzitě v západní Nigérii (mezi jejímiž prvními absolventy byl v první polovině padesátých let Chinua Achebe) slavnostní promoci, při níž veliký spisovatel dostal čestný doktorát. Potom mě pozval, abych týž den večer strávil s jeho rodinou v soukromém domě v Ibadanu. Nemohu zapomenout na to, jak se usmíval nad háčkem nad českým zet ve slově Muž. A samozřejmě mě s tímto dárkem ode mne trochu uvedl do své tvůrčí umělecké říše. S hrdostí jsem pak přeložil i jeho slavný román Svět se rozpadá (originál 1958, česky BB art, Praha 2003). Mám rád i jiné Achebeho knihy, třeba romány Boží šíp (Arrow of God, 1960) a Termitiště savany (Anthills of the Savannah, 1987), sbírku povídek Děvčata ve válce (Girls at War and Other Stories, 1972), eseje Ráno i v den stvoření (Morning Yet on Creation Day, 1975) a jeho knížky pro děti. Věnoval jsem velkou pozornost spisovatelovým dílům v monografii Moderní nigerijské romány (Modern Nigerian Novels, jen anglicky, Academia, Praha 1969) i jinde. Od samého počátku jsem si vážil Achebeho dokonalé stylizace, slovních hříček, občasných igboských výrazů a nigerijského pidžinu v některých rozhovorech postav. Byl jsem vždy rád a poctěn tím, že jsem v naší vlasti přibližoval lidem jeho umění a nikdy nezapomenu na něj a jeho humanistické poselství.
Vladimír Klíma
