Chinua Achebe je mrtev, ať žije Chinua Achebe

African Update – 13/04/13

Laureát Nobelovy ceny, kterou nikdy nezískal, a známá tvář africké literatury již není mezi námi. Dozvěděli jsme se, že se Chinua Achebe dne 21. března 2013 ve věku 82 let připojil ke svým předkům. Zprávu o jeho přechodu do světa předků, kterou lze jen stěží pochopit, přijal celý svět s pocitem hlubokého zármutku.  Mnoho Nigeřanů po celé Africe nemohlo uvěřit, třebaže se celý svět  stále zamýšlí nad tím, jak závažný dopad jeho zmlklé pero bude mít.

Achebe byl až do tohoto osudového momentu romanopisec, vtipný básník, esejista, editor, kritik a samozřejmě profesor angličtiny. Byl vypravěčem par excellence a stejně jako většina vynikajících vypravěčů příběhů měl skvělou reputaci a byl se vší úctou oslavován. Má celou řadu následníků a téměř každé africké dítě, které mělo to štěstí, že se mohlo na tomto kontinentu vzdělávat ve střední škole, se s jeho dílem setkalo a s láskou si vybavuje příběhy i oblíbené citáty.

Své příběhy Achebe vyprávěl hlavně prostřednictvím románů, povídek a básní, kterých napsal také celou řadu. Za univerzitních studií v Ibadanu editoval časopisy a publikoval články i povídky. Světový věhlas však tomuto  mistrovi slova z Ogidu v jihovýchodní Nigérii, dnešním státě Anambra, přinesl až jeho první román.

Things Fall Apart  (Svět se rozpadá) je název průlomového díla, jež je dodnes považováno za mistrovské s překlady do více než padesáti jazyků. Africká trilogie. kterou Achebe završil romány No Longer at Ease (Už nikdy klid) a Arrow of God (Boží šíp), bývá často považována za nejvýznamnější součást jeho díla.

Komplexnost trilogie lze vyjádřit prostřednictvím jednotící linie, vyjadřující, jak kolonizace a kolonialismus změnily tvář Afriky a obzvlášť jak zpřetrhaly jemné předivo vazeb společnosti. Jedná se o srážku kultur, z níž africká kultura vyšla hůře, neboť se zhroutil život rodin a komunit, jak koloniální kultura vyvíjela jemný, avšak trvalý tlak na původní společnost. Achebe bez příkras zkoumá rozvíjející se tragédii s neuvěřitelnou jednoduchostí jazyka a bohatou dávkou afrických přísloví pro dosažení kýženého efektu.

Achebe byl zjevně mužem svého lidu a  A Man of the People (Muž svého lidu) je náhodou i titul jeho čtvrtého románu. Avšak na rozdíl od zkorumpovaného náčelníka Nangy, hlavní postavy příběhu, který zneužívá své postavení pro osobní obohacování na úkor svého lidu, Achebe využil své postavení k založení literární řady s názvem African Writers Series, čímž poskytl ojedinělou přístupnou platformu pro publikaci nejlepších afrických literárních děl v Africe po získání nezávislosti. Byl si plně vědom toho, že Afrika potřebuje bez omezení vyprávět své vlastní příběhy.

Svými vlastními díly i publikací děl dalších spisovatelů Achebe umožnil nahlédnout ostatnímu světu na Afriku očima Afričanů. Se zaujetím psal o afrických kulturních hodnotách a přinášel perspektivu pohledu, než byl poněkud pomlouvačný a stereotypní náhled eurocentrických kolonizátorů. Achebe se tedy dobrovolně rozhodl sdílet část Afriky se světem, hlavně s těmi, kdo baží po objektivní realitě.

Slávu si dobyl jako autor -o tom není pochyb – a jeho dílo je dobře zdokumentováno i prostudováno. Méně se však ví, že Achebe měl stejný záběr i jako kritik. Nešetřil nikoho, kdo Afriku v duchu západních tradic s rasistickým podtextem hanobil, a tak když Joseph Conrad psal o Africe jako o Srdci temnoty, nezaváhal ani chvilku a pozvedl rudý prapor kontinentu. Při přednášce v Amherstu v roce 1975 Achebe mluvil za mnoho Afričanů, podrobil kritice nejen Conradovu uměleckou víru, ale též jej obvinil i z hraní role „šiřitele uklidňujících mýtů".

Nezaujalo ho, že Conrad proklel „ďábelské vykořisťování imperialismu…ale vůbec si neuvědomoval rasismus, na němž si brousil své zuby“. Jak to viděl Achebe, byl „hloupý rasista“. Pro afrikanisty to bylo nejlepší vystoupení, které Achebe měl, pro eurocentristy to nejhorší. Podle některých zdrojů z učených kruhů se na něj zato, že se o Conrada otřel, snesla kritika západních intelektuálů a jeden anglický profesor prý s hlasitými projevy nesouhlasu dokonce opustil sál.

Achebe ale nebyl bez kritiků. Jeho kritikové pak pocházeli ze samotné Afriky. Tvrdili, že kontinent zrazuje, když nepíše v africkém jazyce, ale místo toho se rozhodl psát v angličtině, jazyce kolonizátorů. V popředí těchto obvinění stál Ngugi wa Thiong’o, další africký literární génius, který se od angličtiny odklonil a psal v kikuyu.

Jednou Achebe odpověděl: „Cítím, že angličtina bude schopná unést váhu mé africké zkušenosti. Ale bude to muset být nová angličtina, sice stále svázaná se svým původním domovem, avšak pozměněná, aby byla vhodná pro africké prostředí.“ S masivním využitím afrických přísloví a rytmů se nedá než souhlasit, že Achebe pro svou literární tvorbu angličtinu domestikoval a afrikanizoval. Přesto nalézal i příležitost psát nádhernou poezii ve svém rodném jazyce igbo, než ji přeložil do angličtiny.

Většina spisovatelů se shodne na tom, že Achebe je „otcem africké literatury“. Dokonce i kritikové ho ctí jako zakladatele africké fikce a čtenáři jsou prostě přesvědčeni, že se jedná o největšího afrického spisovatele, chcete-li afrického Shakespeara nebo Tolstoje. Nikdy Nobelovu cenu nepřipojil k četným oceněním, jež získal. Paradox, který ho řadí k dalším velkým literárním talentům, jako je Thomas Hardy a James Joyce, kteří též i přes svá vynikající díla neuspěli.

Bohužel musíme o tomto opravdovém starci začít myslet a hovořit v minulém čase. S jeho smrtí umlkl hlas rozumu a africká literatura osiřela. Nebo jak se často říká v Nigérii, padl majestátní strom iroko a lesem se nesl rachot. V Africe už není klid a svět se může rozpadnout, ale pouze tehdy, když Afrika ztratí víru, kterou měl Achebe v umění, ve vzdělanost, v Afriku a hlavně v humanismus. Svůj úkol naplnil měrou vrchovatou a žil dokonalý život hodný následování a oslavy.

Je zbytečné na závěr uvádět, že Achebe nemá v literatuře paralelu a stal se tedy ikonou. Ani  vítr, ani déšť nemohou vymazat jeho stopy na této zemi, zatímco on sám odešel a odpočívá ve věčném míru ve světě svých předků. Je čas jeho život oslavovat a netruchlit.

Ať dlouho žije Chinua Achebe.

Samwin Banienuba

Mezinárodní mluvčí  Humanitas Afrika

Nejbližší akce AIC
Momentálně se žádné akce nechystají.
Kniha měsíce

Xoliswa Ndoyiya: Ukutya Kwasekhaya

Xoliswa Ndoyiya: Ukutya KwasekhayaTastes from Nelson Mandela’s kitchen

Kniha s oblíbenými recepty osobního kuchaře Nelsona Mandely představuje pokrmy, které byly servírovány politikům, celebritám a dalším osobnostem, jež Mandela hostil během posledních 20 let. Např. dršťkovou polévku, farmářské kuře, krevety na kari a řadu dalších delikates. Chutné, výživné a zdravé čtení!Více

Nové tituly

Nové tituly ve fondu knihovny, prosinec 2016

Knihovna

Naše knihovna opatřila v tomto roce celou řadu zajímavých knižních titulů. Zde přinášíme přehled těch, které jsme obdrželi na konci roku.

  • Blood Brothers: The Fatal Friendship Between Muhammad Ali and Malcolm X by Randy Roberts and Johnny Smith
  • Fashion Cities Africa by Hannah Azieb Pool
  • Frantz Fanon: Toward a Revolutionary Humanismby Christopher Lee
  • Americanah by Chimamanda Ngozi Adichie
  • Why Nations Fail: The Origins of Power, Prosperity and Poverty by Robinson, James A., Acemoglu, Daron
  • Shakespeare in Swahililand: Adventures With the Ever-Living Poet by Edward Wilson-Lee
  • A History of Modern Africa: 1800 to the Present by Richard J. Reid
  • Authentically African: Arts and the Transnational Politics of Congolese Culture by Sarah Van Beurden
  • Children in Slavery through the Ages by by Gwyn CampbellSuzanne MiersJoseph C. Miller
  • Global Health in Africa: Historical Perspectives on Disease Control by Tamara Giles-Vernick
  • Rumba on the River: A History of the Popular Music of the Two Congos by Gary  Stewart
  • Women and Slavery, Vol. 1: Africa, the Indian Ocean World, and the Medieval North Atlantic by Gwyn Campbell
  • Women and Slavery, Vol. 2: The Modern Atlantic by Gwyn Campbell
  • Cahier d'un Retour Au Pays Natal by Aimé Cesaire
  • Healing Traditions: African Medicine, Cultural Exchange and Competition in South Africa, 1820-1948 by Karen Elizabeth  Flint
  • Global Education Policy and International Development: New Agendas, Issues and Policies by Antoni Verger
  • Black Skin, White Coats: Nigerian Psychiatrists, Decolonization, and the Globalization of Psychiatry by Matthew M. Heaton
   

Africké informační centrum

Ječná 2, 120 00 Praha 2

Otevírací doba

Úterý, Čtvrtek: 14 – 18

Humanitas Afrika, občanské sdružení

Podporují nás:

Pokladní systémy

Hl. m. Praha Česká rozvojová agentura

Fair Trade Logo

AIC je prodejním místem
produktů fairtrade

Naši partneři:

  • Afro.cz