Z obsahu červencového čísla New African

NIGÉRIE

Titulní článek červencového čísla časopisu New African je věnován vývoji v Nigérii. Po odchodu prezidenta Yar Adui po dlouhém období těžké nemoci, během kterého byl jeho osud zahalen tajemstvím a intrikami, se země připravuje na volby, které se budou konat v příštím roce. Mezi tím se moci ujal Goodluck Jonathan. New African přináší zprávy o tom, že v nigérijských nejvyšších politických úřadech se centrem pozornosti stává otázka menšin.

Budou menšiny někdy u moci?

Podle časopisu New African žije v Nigérii až „250 etnických skupin. V národních záležitostech však dominují tři: Jorubové, Igbové a Hausové-Fulbové.“ Na snadě je otázka proč. Pokud chceme hledat kořeny dnešní situace, musíme se vrátit do období britské koloniální nadvlády. Ve snaze zajistit neokoloniální kontrolu po svém odchodu Britové vytvořili ústavu, která zajistila vhodné podmínky pro to, aby tři největší etnické skupiny zůstaly u moci. Novou analýzu tohoto historického faktu přináší kniha Michaela Vickerse A Nation Betrayed (Podvedený národ), ze které New African cituje v tomto článku. Tento stav byl nehledě na Brity pevně zakořeněn také díky „tehdejším nigerijským lídrům, kteří se na této velké chybě podíleli“. Skutečnost, že u moci je prezident Goodluck Jonathan z kmene Ijawů, který žije na jihu země, považují mnohé z oněch 247 minoritních etnických skupin za příležitost. Tři majoritní etnika to však vidí jinak. Kromě toho tu je také sporná otázka rotace moci mezi severem a jihem, která však nemá základ v ústavě. Bude prezident Jonathan proti přání severních států kandidovat ve volbách, nebo se před těmito tlaky skloní a ustoupí?

Delta Nigeru vře

Podle časopisu New African stabilita nigerijské vlády a zároveň i ekonomiky je spojena s regionem Delty Nigeru. Tento region je páteří nigerijské ekonomiky díky tamnímu ropnému bohactví. Prezident Goodluck Jonathan z Delty Nigeru pochází, což je pro tamní obyvatele velmi významné. Cítí, že řešení jejich bídy je možná blízko. Nigerijští lídři, ať už vojenští nebo civilní, nejen zanedbali rozvoj tohoto regionu, ale také udělali velmi málo pro to, aby zabránili ničení životního prostředí v důsledku těžby ropy.

Shell v zemi Ogoniů

Ropný gigant Shell je jednou ze společností, která je viněna z mnoha špatných věcí, ke kterým v zemi Ogoniů došlo. Zdá se však, že pracují na nápravě. V exkluzivním a velmi poučném rozhovoru pro New African Fr. Mattew Hassan Kuka, jeden z nejuznávanějších katolických kněží v Nigérii říká, že za posledních 15 let byl Shell kritizován neprávem. Fr. Kuka hovoří nejen o Shellu a zemi Ogoniů, ale komentuje celou řadu otázek, které se týkají celé Nigérie.

'V 50 JSME KONEC KONCŮ VYZRÁLÍ'

Sedmnáct afrických států letos slaví 50 let své nezávislosti. Je to důležitý rok – nejen z hlediska připomenutí si samotného získání nezávislosti, ale i z hlediska bilancování cesty, kterou africké státy od té doby ušly. Prvním ze 17 států, které v roce 1960 získaly nezávislost, byl Kamerun. Výročí nezávislosti slavil 20. května.

Prezident Biya ve svém proslovu řekl vše:

New African ve svém dalším článku hovoří o kamerunském prezidentu Biyaovi, který přednesl „pohnutý projev, plný nadšení….hořkých pravd a zdravého rozumu.“ Vyprávěl v něm vlastně příběh africké nezávislosti a vysvětloval její význam. „Jsme nezávislí, protože jsme chtěli být nezávislí,“ řekl. „Ptejme se raději, co jsme s nezávislostí udělali?“ Ve snaze na tuto otázku odpovědět nabízí pohled na to, kde Afrika byla tehdy a poukazuje na fakt, že bylo nutné začít kontinent znovu od začátků budovat.

Mluvil o školách, které bylo nutno rozšířit a zmodernizovat, vybudovat univerzity, rozvinout ekonomiku, která závisela na tržních plodinách pro export do bývalých kolonií. Afričané přitom pokračovali v drobném hospodaření na farmách a neformální ekonomice – jednoduše řečeno, Afrika se nacházela ve stavu „nepřipravenosti a nezkušenosti“.

Takže jak se tedy Africe dařilo? „Bezpochyby jsme pokračovali ve vývoji metodou pokusu a omylu.“ Přišel „hlad, pandemie, občanské války, vnější tlaky a dokonce korupce, které byli ospravedlněním neúspěchů.....“. A nakonec? „jsme raději přijali odpovědnost a řekli „Udělali jsme, co bylo v našich silách.“

Budoucnost? Prezident Biya si všímá toho, že co Afrika zatím dokázala, trvalo mnohým národům staletí. „Po té, co byla Afrika dlouho označována za kontinent chudoby, ... je nyní uznávána jako kontinent, který disponuje jistým potencionálem.“ Dále si postěžoval, že „Afrika není dostatečně reprezentována v kruzích, kde jsou činěna rozhodnutí, která mají globální dopad.“ To má jistě na progresivní vývoj v Africe neblahý vliv. K tomu prezident Biya řekl, že „obdařena přírodními zdroji a vitalitou svých obyvatel, (Afrika) zajisté sehraje důležitou roli.“

Mimořádná rubrika věnovaná Tanzanii, Mozambiku a Angole

Tyto tři země mají jednu věc společnou: disponují velkým množstvím přírodního bohatství, které bylo v posledních letech objeveno a jehož využití je prozatím ještě v plenkách. Množství zdrojů se však ironicky dá srovnat s rozsahem chudoby většiny obyvatel. V této zprávě se New African zaměřuje na každou z těchto tří zemí a jejich nerostné bohatství. Nabízí informace o tom, jak daleko jsou s těžbou, informace o jejich politice v těžařském průmyslu a o snahách využít zisky z těžby ku prospěchu obyvatelsva, hodnotí příležitosti pro další investice a jiné výzvy, kterým tyto státy čelí.

Tanzanie je bohatá na zlato, diamanty, stříbro, koltan, ocel, železo, smaragdy a safíry. Dále disponuje nalezišti kobaltu, mědi, zemního plynu, niklu, titania a v neposlední řadě uranu. Těžařský průmysl je však nutno podrobit takovým zákonům, které by pro Tanzánii byly výhodné. Zahraniční firmy, které tyto nerosty těží, zatím zemi okrádají. New African píše o tom, že Tanzanie vydala nový zákon o těžbě nerostného bohatství, který však má mezery, kvůli kterým je země vystavena dalšímu vykořisťování. Zákon také obsahuje ustanovení, která údajně mohou bránit budoucím zahraničním investicím do těžařského průmyslu.

Mozambik disponuje rozsáhlými nalezišti uhlí. Výzvou však zůstává způsob, jak umožnit jeho těžbu a transport. Země má také odvětví těžby zemního plynu, jehož potenciál je teprve třeba rozvinout. Přes všeobecný ekonomický propad mozambická ekonomika zůstává silná. Díky vládní struktuře, která je již celé desetiletí stabilní a neustále se zdokonaluje, je tu naděje, že zisky z těžebního průmyslu přinesou výhody většině obyvatel.

Ekonomika Angoly rostla v posledním desetiletí velkou rychlostí díky obrovským nalezištím ropy. Když ceny ropy ve světě vzrostly, byla to pro Angolu dobrá zpráva. Když ceny ropy spadly, růst angolské ekonomiky se zpomalil z 13% v roce 2008 na 5% v roce 2009. Angola se však z tohoto propadu postupně dostává díky těžbě plynu a diamantů. Snaží se také podpořit zemědělství a bankovní sektor, aby dosáhla pokroku většiny obyvatel, která je závislá na samozásobitelské ekonomice.

REFLEXE

V článku pojmenovaném Back to the Future; The never ending learning curve autor kárá Afričany za to, že dovolí, aby byli ve všem považováni za začátečníky. Dokonce při mezinárodních konferencích jakoby byli považováni za „mladší partnery, kteří nemají co nabídnout.“ Zabývá se „neblahým stavem vzdělání a tvorby poznatků na kontinentě.“ Podle časopisu musí Afrika více pracovat na tom, aby „rozvinula vzdělanost a poznatky, které by nám pomohli bránit naše zájmy či podporovat naše podnikání.“ Afrika musí udělat více pro ochranu sebe sama, svých zdrojů a obyvatel. Musí se postavit na vlastní nohy.

V článku Baffour's Beef; With friends like these...se NA věnuje jednáním, které vedly k vytvoření koaliční vlády ve Velké Británii. Tato jednání trvala pouhé čtyři dny, přestože obě strany jsou si ideologicky vzdálené. Sledovali totiž národní zájmy. New African v tomto článku navrhuje, aby si z toho vzali ponaučení afričtí lídři a prosazovali národní zájmy a především se vyvarovali závislosti na západu při vedení vnitřních koaličních jednání. Kvůli vměšování Velké Británie a dalších států, zimbabským politikům trvalo osm měsíců než dospěli ke koaliční dohodě. Další příklady bychom mohli jmenovat.

NEW AFRICAN - FOTBALOVÁ PŘÍLOHA

V tom čísle New African bilancuje Mistrovství světa v Jihoafrické republice, které v době vydání časopisu bylo teprve ve své polovině. Nešetří chválou na adresu JAR, která jej kvalitně zorganizovala navzdory všem zlým jazykům. Nezapomíná komentovat pověstné přívlastky MS (vuvuzely, jednotlivé týmy a hráče atd.) a zveřejnje rozhovor s kamerunským hráčem Alexandrem Songem, který hraje za Arsenal v anglické Premier League.

Více článků a zpráv najdete v červencovém čísle časopisu New African.

**************

Zpracoval Swegenyi D.K.S. pro Humanitas Afrika