Přeplavby: Afričtí spisovatelé v době transatlantického obchodu s otroky
African Update – 21/12/15
Marion Wallaceová (Britská knihovna) uvádí přední britské spisovatele s africkými kořeny v Británii 18. století a vysvětluje, jak se z pera stala zbraň jak proti obchodu s otroky, tak i proti samotnému otrokářskému systému.
Transatlantický obchod s otroky
Mezi 15. a 19. stoletím více než 12 milionů Afričanů bylo zotročeno a násilně přeplaveno přes Atlantský oceán. Více než polovina z nich pocházela ze západní Afriky.
Většina z těch, kteří přežili hrůzy transatlantické přeplavby, se dostali do nebo do Severní či Jižní Ameriky. Zotročeni, násilně nuceni do vyčerpávající lopoty a vystaveni nelidskému násilí, Afričané se proti svému zajetí otevřeně bouřili. Zároveň, v cizí zemi i přes tyto podmínky udržovali africké zvyky a dokonce si osvojili i uzpůsobili nové kulturní prvky. Několik pozoruhodných mužů a žen – Olaudah Equiano byl jedním z nejznámějších mezi nimi – publikovalo své autobiografie a jiná literární díla. Tento článek se zabývá právě těmito černošskými autory z Británie 18. století.
Ayuba Suleiman Diallo
Diallo (1702–?1773), vysoce postavený, vzdělaný Muslim z již neexistujícího Bondu, dnešního Senegalu, byl zajat obchodníky s otroky v roce 1731. Odvezen jako otrok do Severní Ameriky, kde byl však vykoupen a získal svobodu díky pomoci kněze Thomase Bluetta. Většinu roku 1733 strávil v Anglii a stal se známým v Londýnské společnosti. Byl také představen dvoru a moderní portrétista William Hoare dokonce nakreslil jeho podobiznu. V roce 1734 se vrátil do Senegalu.
Diallova vzdělanost, jeho zbožnost a kouzlo osobnosti okouzlily celý Londýn. Během pobytu v tomto městě Diallo sepsal z paměti tři korány. Během jeho exilu napsal také několik dopisů domů.
Dopis napsán Ayubou Seleimanem Diallem
Dopis Ayubou Seleimana Dialla, sepsán pravděpodobně když byl držen jako otrok v Marylandu mezi léty 1731–1733.
Diallo napsal tento dopis v arabštině nejspíše, když byl držen jako otrok v Marylandu poté, co byl zajat na senegalském pobřeží v roce 1731.
Podívejte se na obrázky z této položky (1)
Oproštěný od všech známých omezení.
Diallo byl osvobozen půl století před vzestupem dalších afrických autorů v Anglii a ještě před tím než se vzpoura proti obchodu s otroky stala masovou záležitostí. Z mnoha úhlů pohledu se Diallo liší od těchto pozdějších autorů. Psal v arabštině, nekritizoval obchod s otroky (ačkoli se postavil proti zotročování Muslimů), byl otevřený spolupráci s Královskou africkou společností (RAC), která doufala, že jí pomůže získat přístup k arabskému obchodu s pryží v západní Africe. Ve skutečnosti to bylo díky této vidině výhodné spolupráce, že byl Diallo osvobozen a mohl se vrátit zpět do Afriky. Nicméně se i přesto jedná o pozoruhodný příběh a to přinejmenším díky tomu, že dosáhl znovu získat svobodu a tvořit arabské texty vydané v Anglii tak brzo před ostatními autory z Afriky.
Odpor přes psaní: Olaudah Equiano a jeho vrstevníci
V roce 1789 Olaudah Equiano (?1745–1797), známý také pod jménem Gustavus Vassa, publikoval svou známou autobiografii, jež popisuje jeho zajetí v Africe, zotročení a boj za osvobození, kterého dosáhl v roce 1766. V knize, Equiano popisuje mnohá dobrodružství, mimo jiné svou námořnickou kariéru v britském námořnictvu před a po svém osvobození.
Život Olaudaha Equiana
Frontispis knihy Olaudaha Equiana Zajímavé vyprávění o životě O. Equiana či G. Vasa, Afričana, napsáno jím samým.
V této autobiografii Olaudah Eauiano vypráví o svém raném životě v Africe, o zotročení a o tom jak získal svobodu.
Podívejte se na obrázky z této položky (1)
Oproštěný od všech známých omezení.
Equiano se nakonec usadil v Anglii, kde se stal vedoucí postavou mezi černým obyvatelstvem, které čítalo několik tisíc členů. Byl to Equiano kdo přinesl novinu o ukrutnostech na Zonge bojovníkovi za zrušení otrokářství Granvillu Sharpovi. Zong byla otrokářská loď, ze které bylo roku 1781 vhozeno 131 Afričanů do moře. Posádka je obětovala, aby ušetřila vodu pro sebe a zdravější zajatce na palubě.
Názory a postoje k ďábelskému a zvrácenému obchodu
První britská kniha, ve které se africký spisovatel staví za zrušení obchodu s otroky a zotročování.
Toto je první britská kniha, ve které se africký spisovatel staví za zrušení obchodu s otroky a zotročování.
Podívejte se na obrázky z této položky (1)
Oproštěný od všech známých omezení.
Equianův přítel Ottobah Cuagoano (?1757–po 1791) byl nejupřímnější ze spisovatelů 18. století s africkými kořeny. Ve své knize z roku 1787 těmito slovy zavrhl „ten hanebný a nemorální systém kradení, únosů, kupování, prodávání, který krutě zotročuje lidi! Nikdo nemůže, prohlásil, beztrestně krást, unášet, kupovat či prodávat jinou lidskou bytost, aniž by nebyl prohlášen za nejhoršího ničemu.“
Básně Phillis Wheatleyové.
Titulní strana knihy Phillis Wheatleyové, Básně na nejrůznější témata, náboženská a morální.
Phillis Wheatleyové byla literárním zázrakem, tuto básnickou sbírku publikovala již v 19 letech.
Podívejte se na obrázky z této položky (1)
Oproštěný od všech známých omezení.
Další Afričan, jenž publikoval v Anglii, byl zázrak jménem Phillis Wheatleyová, která v roce 1773, když jí bylo okolo 19 let, vydala svou sbírku romantických básní. Wheateyové, narozené v Africe a zotročené v Bostonu Massachusetts, pomohli její „vlastníci“ ke kariéře básnířky a dovolili jí cestovat do Londýna, kde se mohla plně věnovat umění.
Ačkoli její díla nebyla explicitně politická, i přesto se v nich nacházely výmluvné komentáře a zašifrované odkazy. Jedna její báseň kupříkladu oslavuje na svou dobu nezvyklým způsobem Afriku: „A jemná Gambie se navrací do mé duše/S původním půvabem jarního bujného panování, /Směje se veselá medovina a ráj znovu vzkvétá.“
Wheatleyová se vrátila do Bostonu, aby se starala o svou stonající paní, je však dost pravděpodobné, že to udělala výměnou za slib osvobození, vzhledem k tomu, že brzy nato získala svobodu.
Dopis od Ignatiuse Sancho
Dopis od Ignatiuse Sancho Williamovi Stevensonovi z dubna 1779.
Dopis od Ignatiuse Sancho, literární osobnosti a skladatele z 18. století.
Podívejte se na obrázky z této položky (1)
Oproštěný od všech známých omezení.
Ignatius Sancho (?1729–1780), narozen na otrokářské lodi a ještě jako dítě zotročen v Londýně, je další literární postavou s poměrně širokým věhlasem. Spisovatel, skladatel, herec, mecenáš, otec a nakonec majitel nezávislého potravinového obchodu, Sancho se stal nedílnou součástí kulturních sfér své doby, jeho dopisy – tehdy populárním literárním žánrem – byly publikovány krátce po jeho smrti.
Sancho je často považován za konservativní osobnost, avšak vždy stál proti obchodu s otroky, který nazýval „nekřesťanské a nejďábelštější využití mých černošských bratrů.“ Mezi jeho mnohými korespondenty byl i Laurence Sterne, autor známé knihy Tritram Shandy. Sancho tohoto spisovatele žádal, aby „věnoval půl hodinu své pozornosti otrokářství“. Sterne mu odpověděl, že již vytvořil knižní postavu s příběhem, který popsal jako „něžné vyprávění strastí ubohé černošské dívky nemající přátel“. Tato povídka se nachází v devátém dílu sebraných děl Laurence Sterna.
Zrušení otrokářství a osvobození
Začátkem 19. století byl boj za zrušení otrokářství konečně úspěšný. Dánsko ukončilo svůj transatlantický obchod v roce 1803, Británie 1807 a Francie roku 1818. Následně na to snaha přesídlit osvobozené otroky vyústila v založení několika kolonií v západní Africe, jako například Sierra Leone či Libérie.
Kolonie na území dnešní Sierry Leone
Pohled na novou osadu na řece v Sierře Leoně
Kolonie na území dnešní Sierry Leony byla založena roku 1787 a sloužila jako domov pro osvobozené africké otroky.
Podívejte se na obrázky z této položky (1)
Oproštěný od všech známých omezení.
Otrokářský systém jako takový byl však udržován ještě dlouho poté, navzdory mnohým povstáním zotročeného lidu i nově vznikajícím politickým kampaním za osvobození otroků. Toussaint Louverture vedl na Haiti úspěšné povstání a v roce 1801 se stal prvním guvernérem tohoto osvobozeného ostrova.
V Británii psané záznamy, těch kdo zažili otrokářský systém na vlastní kůži, hrály stále významnou roli při formování veřejného názoru na otrokářství. Vzácná autobiografie diktovaná ženou, Mary Princeovou (1788–1833), byla publikována v Londýně roku 1831. Toto dílo obnažilo otrokářský systém ve všech jeho brutálních detailech.
Příběh Mary Princeové
Příběh Mary Princeové, zotročené Indiánky ze západu, s. 4–5
Toto je autobiografie Mary Princeové, vydaná v roce 1831, kniha, která odhaluje brutality otrokářského systému.
Podívejte se na obrázky z této položky (1)
Oproštěný od všech známých omezení.
V britských koloniích se odboj naplnil, když prvního srpna 1838 zotročený lid získal svobodu. Tento den se stal koncem „učňovského“ období, které v podstatě prodloužilo systém zotročování, i poté co bylo prohlášeno za protizákonné.
Ilustrace pod textem má být z roku 1834, ale ve skutečnosti nejspíš představuje oslavy vedle domu guvernéra na Jamajce v roce 1838. Ilustrace pochází z knihy Jamese Phillippo, baptistického misionáře, jenž zaznamenal, že ostrov byl ve „stavu radostného vzrušení“, plný lidí mávajících prapory s nápisem: „Jsme volní!“.
Jamajka: její dřívější a nynější stav
Obraz „Osvobození“ z knihy Jamajka: její dřívější a nynější stav (1843)
Autor této knihy, James Mursell Phillippo, byl baptistický misionář na Jamajce, který se tvrdě postavil proti zotročování.
Podívejte se na obrázky z této položky (1)
Oproštěný od všech známých omezení.
Osvobození bylo obrovským vítězstvím, ale nebylo zcela spravedlivé. V britských koloniích na místo osvobozených Afričanů získali finanční odškodnění vlastníci otroků. Osvobození bylo především předzvěstí budoucích bojů proti chudobě a vykořisťování.
Dr Marion Walleceové Hlavní kurátorka Afriky, Afrických a asijských studií
Dr Marion Walleceové je hlavní kurátorkou afrických sbírek v Britské knihovně. V roce 2015 bylo spolukurátorkou jedné z hlavních výstav Britské knihovny a to Západní Afrika: Slovo, symbol, píseň. Ve svém výzkumu se zaobírá historií Namibie, napsala také několik prací s tématem historie západní Afriky či vliv digitální revoluce na africká studia. Mezi léty 2011 až 2014 byla předsedkyní SCOLMA (Skupina britských knihoven a archivů s africkým tématem).
Překlad z angličtiny: Vojta Šarše, Barbora Stehlíková
