Boutros Boutros-Ghali jde domů, odpočívej v pokoji

Boutros řídil organizaci v době jedněch z nejnáročnějších světových konfliktů a velmi často se na něj snášela ostrá kritika. V Africe při rwandské genocidě roku 1994, během níž se odhaduje, že bylo zavražděno 800 000 lidí v méně než 100 dnech, byli tito mrtví nahromaděni před prahem OSN za to, že nezasáhla, což je ta lepší varianta a horší, že nad tím zavřela oči. Toto krveprolití bralo dech a dodnes je jeho rozsah neuvěřitelný. Ačkoli jen málo hlasů by nesouhlasilo s tím, že generální tajemník měl na tom všem více viny než kancelář generálního tajemníka, kritici Boutrose odhalili, že rok předtím než přijmul tento úřad, zodpovídal za prodej zbraní v hodnotě 26 milionů dolarů rwandské vládě, zatímco zastával funkci egyptského ministra zahraničních věcí, zbraní, které mohly být eventuálně použity pro vraždění.

Před tragédií ve Rwandě generální tajemník čelil obvinění, že se nechoval nestranně ani v somálském konfliktu, následkem čehož se zbytečně prodloužilo místní vraždění. Obvinění vycházelo znovu z doby, kdy byl ministrem v Egyptě, zemi, která silně podporovala prezidenta Siada Barre a jeho vůdčí klan. Někteří Somálci věřili, že podporoval stejný klan proti klanu válečníka jménem Farah Aideed, který vyhnal Barra v roce 1991. Později Boutros přesvědčil ministra zahraničních věcí Spojených států amerických, aby zajali Aideeda během helikoptérového útoku „Black hawk down“, kterýžto krok umlčel všechny hlasy, které vykřikovaly, že by nemohl být nestranným arbitrem v somálském konfliktu i jako generální tajemník OSN.

V Evropě byl Boutros také zapletený do rozvratu Jugoslávie. Selhání OSN ve snaze zabránit masakru 8000 bosenských muslimů v Srebrenice ještě více prokázal neschopnost lidského těla chránit životy a starat se o mír a bezpečnost. Pozice generálního tajemníka se tak stala velmi ošidnou a kritika byla nemilosrdná. Obviňovali ho, že zůstal opodál a nezakročil proti bosenské krizi, vůči této kritice se zdálo, že Boutros nebojuje. Místo toho Bosňany zcela ignoroval jako „válkou zbohatlý muž“ a navrhl, že vyjmenuje deset míst, které mají více problému než Srebenica.

Toto prohlášení rozlítilo mnoho Srbů a podráždilo západní anglosaskou větev OSN a Spojeného království. Boutrosův hrnek se rychle naplnil následky bitvy v Mogadišu, když 18 amerických vojáků námořní pěchoty bylo zabito somálskými vojáky. Pohled na jedno z těl mariňáků vlečené ulicemi Mogadiša pohřbilo kultivovaného generálního tajemníka v americké rakvi mnohem dřív než veto, které zahubilo jeho ambice pokračovat ve svém „mírovém projektu“ ve druhém volebním období. Okamžitě se zvedla silná vlna pobouření a politické orgány ve Washingtonu se začaly rychle a hlučně dožadovat jeho odchodu.

Kritika může být velmi ostrá, Boutros se nestal automaticky generálním tajemníkem na zádech Afriky či arabského světa, ani se nepostavil kritikům, kteří zdůrazňovali jeho inkompetenci, domýšlivosti a ostatní negativní stránky. Spojoval v sobě africkou a arabskou identitu. Byl prezidentem Společnosti afrických studií v Egyptě a viceprezident Socialistické Internacionály, když se ucházel o post generálního tajemníka. A jelikož se často pohyboval po mocenských cestách v mnoha zahraničních kapitálech mimo Káhiru, zatímco byl egyptským ministrem zahraničních věcí, neřádstvo světové politiky a mezinárodních vztahů pro něj bylo dobře známým prostorem.

Jako znamenitý student publikoval přes sto publikací v doméně práva, diplomacie a politiky. Sorbonnský profesor práva, který studoval na mnoha školách po celém světě, vyučoval po mnoho let také mezinárodní právo a vztahy na Káhirské univerzitě. Spolu se svou mateřštinou, arabštinou a angličtinou ovládal také plynně francouzštinu, což možná vysvětluje fakt, že za něj Francie vedla aktivní kampaň. I přestože se Spojené státy zdržely, když se hlasovalo pro nového generálního tajemníka v prosinci 1991, druhé kolo ani neproběhlo, jak někteří doufali. Nikdo ze zástupu sedmi dalších kandidátů z kontinentu, kteří se mu chtěli postavit, neměli šanci. Boutros s převahou zvítězil!

Dlouho před tím než se stal generálním tajemníkem, se již zvýraznil, když se podepisovaly separátní mírové smlouvy v historickém Camp David mezi Egyptem a dnešním Izraelem. Mimo to, že upevňovala mír mezi dvěma nepřátelskými zeměmi, tato smlouva především navrátila Sinajský poloostrov Egyptu. Gesto, jež představovalo význačný mezník ve vztazích mezi Izraelem a arabskými zeměmi. Tento počin mu od té doby po právu přinesl mnoho chvály. Takto získal onu nezbytnou konkurenceschopnou výhodu a nárokoval si vytouženou pozici generálního tajemníka.

Jako generální tajemník je Boutros znám svou odhodlaností hájit na prvním místě lidská práva v politických machinacích a iniciativách. Jeho mírová agenda z roku 1992 se může zdát spíše kritizována, ale dokumenty z ní vzešlé zůstávají jako nejpochopitelnější koncept míru, o který se člověk kdy pokusil. Tato snaha představuje jádro problému, o který by se mělo OSN starat, mír. Pro Boutrose tvoření míru by mělo být opakovaně v jednání, aby se upevňoval, a aby se zabránilo znovu-propuknutí konfliktů. Snažil se o preventivní diplomacii a přivedl OSN do období odzbrojování reintegrace bojovníků do holistických snah o udržení míru. Mírová agenda nebyla takovým úspěchem, jak si to Boutros představoval, protože Spojené státy odvetně strhly kritické finanční zdroje OSN, ne proto, že by neměl dostatečně vůle.

Boutros byl frankofil a nesnažil se to nijak zakrýt. Od jazyka, přes nejlepší vína, miloval prostě vše francouzské. Bylo známo, že by osobním přítelem francouzského prezidenta a je mu připisován úspěšný vstup Egypta do Mezinárodní organizace Frankofonie, které se také stal prvním generálním tajemníkem ihned potom, co opustil OSN. Jako kdyby to samo o sobě nebylo dost provokatérské, Boutros byl vytrvale svým vlastním panovníkem. Sotva šest měsíců před volbami do druhého volebního období rozzuřil Izrael a jeho spojence vydáním objektivní publikace, která popisuje Izraelce zabíjející Libanonské civilisty, kteří se před útokem schovali v základně OSN. Co se stalo za šest měsíců, když se ucházel o pozici generálního tajemníka a chtěl tak prodloužit svůj mandát všichni víme.

Zpátky v jeho rodné Africe noviny, politici a občanské organizace byli zděšeni, že jen Spojené státy považují Boutrose za nevhodného pro druhé volební období. Mnoho z nich bědovalo, že násilníci z pravého křídla v Capitol Hill změnili tak trochu lidstvo v boxovací pytel. Jiný velebili Boutrose pro jeho speciální vývojovou finanční podporu OSN pro Afriku v hodnotě 25 bilionů dolarů, která byla schválena na jeho podnět. Každý generální tajemník byl zvolen i do druhého volebního období. Výjimka v podobě Afrického Boutrose byla nepochopitelná. Celý kontinent byl rozhodnutý ho ze solidarity až do poslední minuty podporovat, třebaže zbytečně. Společný africký sval je stále příliš slabý proti plné síle amerického práva veta.

Někdo tvrdí, že existuje jen velmi nejasná hranice mezi diplomatikou a podvodem. Vložit svůj vlastní rozum do postu generálního tajemníka během prvního volebního období nebyl možná ten nejlepší způsob jak získat přízeň i do druhého volebního období. Ale i přesto se ze stejného důvodu Boutros stal v Africe ikonou, jakožto generální tajemník, neváhal ani vteřinu zapojit novou jednostrannou hegemonii a postavit se tak za své přesvědčení a objektivitu i přes nebezpečí ztráty privilegia. Odpočívej v pokoji!

Autorem článku je mezinárodní mluvčí organizace Humanitas Afrika.